Bohoslužby každou neděli v 10:30
Otče náš, který jsi v nebesích,
Bůh je náš Otec a my jsme jeho milované děti. Bůh chce, abychom se z toho radovali a přistupovali k němu s plnou důvěrou jako milované děti ke svému milujícímu otci.
posvěť se jméno tvé.
Bůh je svatý a jeho jméno je svaté. Těmito slovy prosíme, aby se stalo svatým také pro každého z nás. K tomu dochází, když nasloucháme Božímu slovu a žijeme podle něho.
Přijď království tvé.
Boží království jistě přijde i bez našich proseb. Touto prosbou však žádáme, aby přišlo i k nám, tj. abychom z milosti a moci Ducha svatého uvěřili a dostali od Boha věčný život.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Bůh umí prosadit svou vůli a uskuteční ji. Těmito slovy prosíme, aby stala skutečností také v našich životech. Prosíme, aby Bůh zmařil a zadržel všechny zlé záměry a zlovůli, která chce způsobit, aby se Boží jméno neposvětilo a jeho království nepřišlo. Prosíme také za to, abychom zůstali Bohu věrní až do konce. Taková je jeho milostivá a moudrá vůle.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
Žijeme z Boží milosti, všechno co máme, i náš život, je Boží dar. Tato slova nás učí si to uvědomovat a přijímat všechno s vděčností a děkováním. Sami si nezasloužíme ani nemáme právo na nic z toho, co nám Bůh dává, vše dostáváme jen z jeho milosti a lásky.
A odpust nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
Těmito slovy prosíme, aby Bůh nehleděl na naše hříchy a neodmítal nás kvůli nim. Každý den se proviňujeme vůči Bohu, za což by nás měl stihnout Boží trest. Tomu, kdo pokorně vyzná své hříchy, Bůh ze své milosti a lásky odpouští. S tímto vědomím, že nám bylo odpuštěno, chceme i my odpustit z celého srdce všem, kdo se pr
Tato slova jsou prosbou za Boží vedení a podporu. Prosíme, abychom nepodlehli pokušení, ale zůstali věrní, než nás Bůh vezme z tohoto světa k sobě.
Neboť tvé je království i moc i sláva na věky.
Vyznáváme, že všechna moc i sláva patří jedině Bohu, že on je jediný a skutečný Pán celého světa i našich životů.
Amen.
Máme si být jistí, že Bůh slyší naše prosby a vyslýchá je. On sám nás učil, abychom se takto modlili. Slovo amen znamená: Ano, staň se.
Věřím v Boha,
Věřím, že Bůh je ten, kdo drží a nese můj život. Proto nemusím zoufat, když přijdou těžké chvíle. Nejsem v moci slepého osudu ani nesmyslné náhody, jsem v Boží ruce.
Boha nevidím ani ho nemohu nijak dokázat. Věřím v něho, protože se mi dal sám poznat jako Bůh a Pán.
Věřím, že je jediný Pán všech oblastí mého života. Nejsou oblasti místa, kde bych se musel bát jiných pánů nebo spoléhat na jiné síly nebo sám na sebe.
Otce všemohoucího,
Věřím, že Bůh je svatý, že naprosto převyšuje všechno, co si dovedu představit. Je svatý, člověku nedostupný.
Přesto se ke mně sklání a ukazuje mi svou laskavou tvář v Ježíši Kristu. Ježíš nás učil nazývat Boha „Otec“ – Bůh k nám není ani netečný ani nepřátelský ani cizí.
Bůh je všemohoucí ve své lásce, nic mu nemůže zabránit, aby konal své dobré dílo. Proto mu mohu za všech okolností důvěřovat.
Stvořitele nebe i země,
Věřím, že celý svět je zde z Boží vůle: jak nepředstavitelné rozpětí vesmíru, tak ty nejnepatrnější částečky. Díky víře vidím v kráse a důmyslnosti stvoření stopy Boží moci. Protože je svět Boží stvoření, nemusím se v něm bát.
Věřím, že Bůh stvořil svět dobrý a neporušený, člověk ho ale porušil svým hříchem. Celé stvoření, jako my všichni, potřebuje vykoupení.
Vědomí, že svět je Boží stvoření mne zavazuje jednat správně a odpovědně a nepřidávat k jeho bolestem další.
i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného,
Věřím, že se v Ježíši Kristu skutečně zjevil Bůh, náš Otec. Věřím, že Bůh není jiný, než jak se nám dal poznat v Ježíši Kristu, našem Spasiteli. Když se dívám na Ježíše, vidím, jaký je Bůh. Ježíš je viditelný obraz neviditelného Boha.
Pána našeho,
Věřím, že Ježíš je Pán tohoto světa i mého života. Má moc nade vším a nade všemi jako svrchovaný vládce. Přesto čeká na moje pozvání, aby mohl vstoupit do mého života. Chce, abych jeho vládě sám podřídil svůj život.
jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny,
Věřím, že Ježíš přišel na svět jako skutečný člověk, jako jeden z nás lidí, podobný nám ve všem kromě hříchu. Vzal na sebe úděl lidského života, zakusil bolest i utrpení. Proto dobře ví, jaký je život člověka, a dobře ví, jak mi je v těžkých chvílích.
trpěl pod Ponciem Pilátem, byl ukřižován,
Věřím, že Ježíš Kristus na sebe vzal potupnou a nespravedlivou smrt na kříži dobrovolně, z lásky k nám. Odnesl za nás to, co jsme si zasloužili my za svůj hřích. Proto smím věřit, že naše hříchy byly potrestány na něm a my jsme od nich očištěni.
umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel,
Věřím, že Ježíš skutečně zemřel. Nebyla to jenom zdánlivá smrt. Ježíš prošel utrpením až ke smrti.
třetího dne vstal z mrtvých,
Věřím, že Ježíš nezůstal v hrobě, ale žije. Věřím, že ho Otec vzkřísil z mrtvých a začal tím nové stvoření.
vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha, Otce všemohoucího,
Věřím, že Ježíši byla dána moc nad vším, co existuje, a nikdo a nic ho o tuto moc nepřipraví. Bůh ho povýšil na Pána všeho a všech.
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím, že Ježíš mne ani celý svět nenechá v dnešním stavu odcizení. Přijde den, kdy se vrátí na zemi a v plnosti nastolí své království. Věřím, že zlo bude odsouzeno a dobro dojde slávy.
Věřím v Ducha svatého,
Věřím, že Ježíš poslal, tak jak zaslíbil, svého Ducha. Je to Duch svatý, kdo mne otevírá poselství evangelia, kdo ve mně probouzí víru, kdo proměňuje mé srdce a posvěcuje celý můj život. Posvěcený život se projevuje tím, že nese ovoce Ducha svatého. Věřím, že Duch svatý mne obdarovává svými dary.
svatou církev obecnou, společenství svatých,
Věřím, že z těch, kdo uvěřili, si Kristus mocí Ducha svatého tvoří svoji církev. Církev nevznikla z vůle lidí, není církví proto, že jsou v ní zbožní lidé, ale proto, že je uprostřed ní přítomen Kristus. Kristova církev je jedna, i když existuje v mnoha podobách. Předním úkolem církve je zvěstovat evangelium, Boží slovo, o kterém svědčí Bible. Jako viditelná znamení a potvrzení Boží milosti ustanovil Ježíš svátosti, křest a Večeři Páně, které nás spojují s ostatními křesťany.
odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.
Věřím, že díky Ježíš svou smrtí překonal odcizení mezi mnou a Bohem, způsobené mým hříchem. Bůh mi skrze Ježíše a pro jeho oběť odpustil. Věřím, že můj život nekončí smrtí, ale mám naději, že mne po smrti Bůh uvede do nového věčného života ve svém království.
Amen.
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
Na počátku Božího setkání s jeho lidem nebyly Boží požadavky doplněné hrozbou trestu, ale zcela jiná zkušenost: Bůh jako skvělý a podivuhodný vysvoboditel z egyptského otroctví.
Vydání Desatera předchází Boží čin záchrany. Bůh vysvobodil svůj lid z otroctví a chce, aby zůstal svobodný a svobodu nepromrhal. Jeho přikázání jsou jako ukazatele cesty ke svobodě (hebrejské slovo tóra, které často překládáme jako zákon, znamená doslova ukazatel).
Bůh dává Desatero, aby chránil náš život. Dává je, aby nám ukázal, co je dobré a špatné. Naše svědomí samotné na to nestačí.
1. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
Jestliže Bůh nestojí na předním místě našeho života, je všechno rozvrácené a ve zmatku. Když nesloužíme Bohu, otročíme všemu možnému a bojíme se nicotných mocí. Bůh chce, aby byl středem našeho života.
2. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mne nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
Lidé jsou neustále v pokušení zbožšťovat si věci, místa, obrazy a domnívat se, že je v nich Bůh a že ho tak mají neustále po ruce a k službám. Bůh je ale svrchovaný Pán a žádá, abychom si ho nijak nezpodobňovali.
3. Nezneužiješ jméno Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.
Znát jméno znamenalo znát bytí a podstatu. Bůh nám ukázal, jaký je ve své lásce. Musíme se ale vyvarovat toho, abychom Boha uráželi, zneužívali ho tam, kde jde o naše věci a zájmy, abychom o něm mluvili lehkomyslně a s neúctou, v jeho jménu lhali nebo klamali, proklínali nebo je používali jako magickou formulku.
4. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svoji práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn ani tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
Bůh je nad všechny naše zájmy. Vše, co máme, je jeho dar. Proto si můžeme odpočinout od své práce i starostí a soustředit se na něho, společně s dalšími křesťany. Bůh na to vyhradil zvláštní den, abychom si nemysleli, že záleží jen na nás a naší chuti nebo náladě.
Jako křesťané slavíme neděli, den, kdy byl Ježíš vzkříšen a kdy byli jeho učedníci naplněni Duchem svatým.
5. Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
Nejsme první lidé na světě a potřebujeme ty, kdo byli před námi. Jejich prostřednictvím jsme přišli na svět. Máme k nim přistupovat v úctě, máme se učit z jejich dobrých i špatných zkušeností a máme při nich stát i v jejich slabosti a stáří. Naše láska k bližním se má osvědčovat především na našich nejbližších.
6. Nezabiješ.
Život je jedinečný a neopakovatelný Boží dar. Nikdo proto nemá právo na život druhého. Nemá rozhodovat o tom, zda se smí druhý narodit, jak má život prožít, ani kdy má jeho život skončit. Nemá druhého ohrožovat ani bezohledností, nenávistí nebo nedbalostí. Jako Božího daru si máme vážit také svého vlastního života.
7. Nesesmilníš.
Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a je jeho přáním, aby se našli a milovali. Láska mezi mužem a ženou předpokládá čistotu srdce a věrnost. Když si dali manželský slib, jsou spojeni pro dobré i zlé dny. I jejich tělesný vztah je krásný Boží dar, který nesmíme znehodnotit.
8. Nepokradeš.
Bůh dal zemi tolik bohatství, aby poskytl obživu všem. Nekrást znamená poctivě se živit a pamatovat na ty, kdo pracovat nemohou.
9. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
Lží, pomluvou, polopravdou, urážkou, osočováním či zradou můžeme druhému hodně ublížit. O druhých máme mluvit jenom v případě, že můžeme říci něco pěkného nebo jím tím nějak prospět; jinak máme mlčet.
10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
Závist je těžký hřích, který rozkládá radost a pokoj v člověku a otravuje jeho vztahy k druhým lidem. Věříme-li, že se o nás Pán Bůh ve své lásce stará, můžeme věrně plnit úkol, který nám dává, místo závistivého rozhlížení se kolem sebe.
Ježíš shrnul Boží zákon do dvojpřikázání lásky:
„Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“