Bohoslužby každou neděli v 10:30
Stará paní Vránová byla velmi zbožná žena a nestyděla se o své víře mluvit a dávat jí najevo. Čas od času vyšla na verandu a nadšeně zavolala: „Chvalte Boha, Bůh je skvělý.“
Jejího souseda to provokovalo, a tak vždycky zakřičel zpátky: „Žádný Bůh neexistuje.“
Protože stará paní byla velmi chudá, soused se rozhodl, že jí dokáže své tvrzení. Udělal velký nákup potravin a postavil jí to před dveře na verandě a schoval se za strom. Když příští ráno babička vyšla ven a uviděla všechny ty věci, zavolala zase: „Chvalte Boha, Bůh je skvělý.“
Soused vyšel ze svého úkrytu za stromem a říká: „To všechno jsem koupil a donesl já - a žádný Bůh neexistuje.“
Babička se pousmála a řekla: „Pane, ty jsi ještě skvělejší, než jsem si myslela. Děkuji ti za to, že jsi mi nejenom poslal jídlo, ale ještě jsi nechal satanáše, aby za něho zaplatil.“
V nedělní besídce jsme si vyprávěli, co všechno děláš. Kdo to dělá, když jsi na dovolené? - Jana
Pane Bože, jsi skutečně neviditelný, nebo je to trik. - Pavla
Chtěl jsi stvořit žirafu tak, jak vypadá, nebo to byla nešťastná náhoda. - Mirek
Když lidé umírají, musíš dělat nové, nebylo by lepší nechat si ty, co už existují? - Petr
Byl jsem se podívat na svatbě a oni se líbali přímo v kostele. Je to v pořádku. - Slávek
Proč je nedělní škola v neděli? Já myslel, že je to den volna? - Martin
Pane Bože, děkuju ti za bratříčka. Já jsem se ale modlila, abych dostala panenku. - Klára
Jestli mi dáš čarovnou lampu, jako měl Aladin, dám ti, co budeš chtít - s výjimkou mých peněz a mojí šachovnice. - Rafael
Můj bratr je krysa. Měl by si mu udělat ocas. Ha, ha. - Dan
Prosím tě, Pane Bože, pošli letos Frantu na jiný tábor, než jedu já. - Mirek
Kain s Ábelem by se možná nezabili, kdyby měli každý svůj pokoj. S mým bráchou to tak funguje. - Samuel
Někdy o tobě přemýšlím, dokonce i když se nemodlím. - Petra
Vsadím se, že je pro tebe moc těžké milovat všechny lidi na celém světě najednou. My jsme v rodině jenom čtyři a stejně se mi to nikdy nedaří. - Anička
Jestli se budeš dívat v neděli do kostela, ukážu ti svoje nové boty. - Miky
Chtěl bych žít 900 roků jako ten chlápek v Bibli. - Karel
Četla jsem, že světlo vymyslel vynálezce Edison. Ale náš farář nám říkal, že jsi to byl ty. Určitě ti ukradl tvůj nápad. - Dana
Nikdo by nemohl být lepší Bůh než ty. Chci, abys to věděl, ale neříkám to jenom proto, že jsi Bůh. - Evžen
„Kdo z vás by chtěl jít do nebe?“ ptá se farář na hodině náboženství. Všechny ruce letí dychtivě nahoru. Jenom Petr nic. Farář se na něho tázavě podíval a Petr říká: „Já nemůžu. Máma mi říkala, že odsud mám jít hned domů.“
Pan farář se ptá dětí na náboženství: „Proč si udělali izraelité na poušti zlaté tele?“
„Protože neměli dost zlata na celou krávu.“
Malá dívenka, vystrojená ve svých nejlepších nedělních šatech, pospíchala, aby nepřišla pozdě do kostela. Utíkala a přitom se modlila: „Pane Bože, prosím tě, ať nepřijdu pozdě. Pane Bože, prosím tě, ať nepřijdu pozdě.“
Jak běžela a modlila se, najednou zakopla o obrubník, spadla a přitom si zamazala šaty a trochu natrhla sukni. Hned zase vyskočila, oprášila se a zase se dala do běhu. A zase se začala modlit: „Pane Bože, prosím tě, ať nepřijdu pozdě… A taky už do mě, prosím, nestrkej.“
Maminka připravovala palačinky pro své dva syny, pětiletého Tomáše a čtyřletého Petra. A ti dva se začali hádat, kdo dostane první palačinku. Maminka v tom vytušila šanci, jak dát oběma morální ponaučení. „Kdyby tady seděl Ježíš, řekl by: Ať si první palačinku vezme můj bratr. Já můžu počkat.“
Tomáš se naklonil k Petrovi a říká: „Dneska budeš Ježíš ty.“
Farář se vypravil za starou pětadevadesátiletou babičkou do domova důchodů. „Jak se máte? Jak se Vám vede?“ ptal se.
„Pane faráři, já mám takou velikou starost, strašně mě to tíží.“
„A co Vás trápí?“, ptá se farář. „Vypadá to, že jste zdravá a tady se o vás přece pěkně starají.“
„Zdraví mi slouží, pane faráři, starají se tady o mě taky pěkně.“
„Tak co Vás trápí?“
Babička se opřela do křesla a pomalu vylíčila farářovi svoji největší starost: „Všichni moji nejbližší přátelé už zemřeli a jsou v nebi. Trápí mě, jestli si teď všichni nedělají starost, kam jsem se poděla já.“
Nový pokladník ve sboru zápasil s číselnou kombinací na příruční pokladně ve farní kanceláři. Řekli mu sice, jaká je tam kombinace, ale nějak si ji nemohl zapamatovat. Nakonec se rozhodl vyrušit faráře a požádat ho o pomoc. Farář přišel a začal nastavovat kombinaci. Po dvou prvních číslech se zarazil a několik vteřin stál, jako když má okno. Pak ale zvedl hlavu vzhůru a jeho rty se tiše pohybovaly. Po chvilce zvedl ruce i zrak k nebi, zavolal: „Díky, Pane!“ a rychle nastavil tři zbývající čísla kombinace.
Pokladník byl ohromen: „Obdivuji Vaši víru, pane faráři.“
„Nic na tom není,“ odpověděl farář, „čísla kombinace jsou napsaná na tom papírku nahoře na stropě.“
Ptá se mladý farář svého kurátora: „Bratře kurátore, co myslíte, neměl bych do svých kázání dávat víc ohně?“
Bratr kurátor se na chvilku zamyslí a pak říká: „Myslím, bratře faráři, že raději byste měl dávat víc svých kázání do ohně.“
Po velkém vnitřním boji mladý farář nevydrží a zeptá se kurátora: „Bratře kurátore, ptám se velice nerad, ale proč při mém kázání vždycky usínáte.“
„Jenom nemějte strach, bratře faráři, myslíte si snad, že bych usnul, kdybych Vám nevěřil.“
Jeden zbožný křesťan se modlí: „Pane, vím, že jsi vševědoucí a všemohoucí. Velmi bych potřeboval vyhrát v loterii. Dej mi, prosím, slušnou výhru a já dám polovinu těch peněz jako dar církvi.“ A nic, a zase nic, žádná výhra. Když už to takto běží desátý rok, je zbožný křesťan nahlodán pochybnosti a říká: „Pane, tak dlouho se modlím, upřímně a opravdově, proč mi neodpovídáš.“
A z nebe se ozve hlas: „Rád, ale prosím tě, dej mi aspoň jednu šanci a kup si konečně nějaký los.“
Vězeňský kaplan domlouvá recidivistovi, který sedí za vyloupení banky: „Můj synu, takhle se to nedá dělat. Víš co, až si to odsedíš a budeš zase na svobodě, rád ti budu pomáhat.“ Vězeň se na kaplana podívá a říká: „Mockrát děkuju za nabídku, pane farář, ale na banky, na to musí být odborník.“
Zakladatel metodismu John Wesley měl jednou podivný sen. Stál u bran pekla, zaklepal a ptal se, kdo tam je: „Jsou tam katolíci?“ Odpověď zněla: „Ano, mnoho.“ „A pravoslavní?“ „Spousta!“ „A co baptisté“ „Těch tu máme.“ „A jsou tam i metodisté?“ „Ano, mnoho.“ Ta poslední odpověď ho zděsila. Pospíchal k nebeské bráně. Tam položil stejné otázky, ale v opačném pořadí: „Jsou zde metodisté?“ „Nejsou.“ „A baptisté?“ „Ne, nejsou.“ „A co pravoslavní?“ „Nejsou.“ „Katolíci?“ „Nejsou.“ To mu bylo divné, a tak se zvědavě zeptal: „A koho tu vlastně v nebi máte?“ Dostal odpověď: „Boží děti.“
Ověřte si pokusem, jestli je zívání opravdu nakažlivé.
Vymýšlejte různé způsoby, jak se dostat na kruchtu, aniž použijete schody.
Sledujte, kdy kazatel řekne slovo začínající na A, potom na B a tak dále, až projdete celou abecedu.
Sedněte si do poslední lavice a pošlete pod lavicemi dopředu hrst kuliček. Po skončení bohoslužeb si připište 10 bodů za každou kuličku, která dojela až dopředu.
Použijte letáčky, popřípadě církevní časopisy, a udělejte, vyzkoušejte a vylepšete sbírku vlaštovek.
Začněte vzadu a snažte se proplížit pod lavicemi dopředu, aniž si toho někdo všimne.
Přihlaste se a požádejte, zda můžete jít na záchod.
Vyndejte si kapesník a začněte smrkat. Použijte svůj nos jako trumpetu a zanotujte svůj oblíbený chvalozpěv.
Noste s sebou žvýkačku. Po deseti minutách začněte žvýkat, pokud kázání trvá déle než 15 minut, začněte dělat bubliny.
Nenápadně si zasuňte ruce do rukávů a obraťte si tričko předkem dozadu.
Zatímco lidé hledají naznačenou píseň, stoupněte si do uličky a začněte mávat rukama, jako byste dirigovali.
Snažte se zjistit, kolik tvrdých bonbónů se vám podaří nacpat do pusy, než si toho všimne váš soused.
Začněte kašlat, kašlete pořád hlasitěji a hlasitěji, až nakonec s omluvou vyjděte ven.
Vstaňte a začněte ukazovat rukama, že máte technickou poznámku.
Murphyho zákon kostelních lavic: Kostelní lavice jsou většinou konstruovány tak, aby v nich nešlo pohodlně ani sedět ani klečet ani ležet a ani mezi nimi stát.
Jedna skupina církevních historiků zastává názor, že lavice byly zavedeny již v době prvních křesťanských sborů, a to jako bezpečnostní opatření poté, co při dlouhém kázání apoštola Pavla v Troadě jakýsi mladík, sedící během bohoslužeb na okně, usnul, vypadl z okna na ulici a zemřel. Apoštol Pavel ho naštěstí vzkřísil, protože ale jiní kazatelé se obávali, že to nesvedou (ne lidi uspat svým kázáním, ale vzkřísit), prosadili na apoštolském sněmu v Jeruzalémě plošné zavedení lavic. Mělo se tím zajistit, a) aby lidé neseděli v oknech, b) aby lidé při kázání nespali. Tvar lavic navrhl sám jeden z účastníků sněmu, biskup z Masochie, obrácený pohan, původním povoláním velitel císařské mučírny.
Jiná velmi vlivná skupina historiků datuje vynález lavic do pozdější doby a klade ho do souvislosti se snahou církve prohloubit eschatologické očekávání, tj. toužebné vyhlížení Kristova druhého příchodu, který přinese nebeské království a spolu s ním i konec všech běd a utrpení. Protože kázání měla na rozněcování eschatologického ducha v církvi pramalý vliv, bylo vyhlášeno výběrové řízení na jiný účinný prostředek, který by v lidech vyvolával touhu po nebi. Výběrové řízení nakonec vyhráli mniši z kláštera ve Flagelantu se svou kostelní lavicí. Hned při jejím prvním použití volali lidé, kteří odcházeli z kostela: „Kdy už konečně přijde Boží království! Už se toho nebe nemůžeme dočkat!“
Muž přijde za lékařem a stěžuje si, že se poslední dobou necítí příliš dobře. Doktor ho vyšetří a pak donese z vedlejší místnosti tři lahvičky s prášky a říká: „Ráno až vstanete, vezmete si modrou pilulku a zapijete jí velkou sklenicí vody. V poledne si vezmete zelený prášek a zapijete ho velkou sklenicí vody. A před spaním si vezmete žlutý prášek a také ho zapijete velkou sklenicí vody.“
Muž je trochu vyděšený z toho, kolik prášků dostal a ptá se: „A můžete mi říci, pane doktore, co je to vlastně za problém?“
Doktor odpoví: „Málo pijete.“
Řidič ateista jede podél řeky a vidí dva faráře, jak chytají ryby. Jsou to staří přátelé, i když jeden je liberál a druhý evangelikál. A hned vedle nich stojí veliká cedule s nápisem: „Obraťte se! Vaše cesta za chvíli skončí!“ A protože je to typický ateistický hulvát, přibrzdí, stáhne okénko a zařve: „Jděte někam s těma svýma pobožnýma kecama.“ A pak, aby dohnal zpoždění, přidá plyn a řítí se dál. Po pár vteřinách se ozve rána a pak velký žbluňk. Liberál se jen pousměje a říká evangelikálovi: „Já ti říkal, že bude lepší napsat tam: Pozor, oprava mostu.“